Zpracováno z veřejných průzkumů Mgr. Lucií Vidovićovou, PhD.
I přes to, co si o nás lidé často myslí, nejsme všichni stejní, nepodobáme se jeden druhému a velmi se lišíme ve svých zkušenostech, zážitcích, postavení, materiální situaci, tím co máme rádi a tím, co nás trápí. Jsme mladší i starší, bohatí i chudí, zdraví i nemocní, pěkní i ne tolik sympatičtí, trpěliví i netrpěliví, moudří i ne zase tak zkušení, hodní i ne vždy milí, upovídaní i velmi tiší. Jsme vlastně stejní ve své různosti jako lidé mladí, a možná ještě trochu více, podle toho, jak se na nás podepsaly naše životní zkušenosti.
Nepropadejte panice, že nás bude postupně v naší společnosti přibývat. Potřebujeme si jen všichni společně promyslet, jak se podílet na udržitelném ekonomickém rozvoji, přeorientovat se na zdravý životní styl a kvalitní životní prostředí, což nám prodlouží roky ve zdraví a zajistíme bezpečné investice pro financování penzí. Některé věci mohou být jednodušší, než se na první pohled zdá, pokud se na nich podílíme rukou společnou.
Stáří není nemoc, ale je pravdou, že můžeme být někdy častěji nemocní. Je to jednoduchý (logický) důsledek toho, že lidské tělo je „na jedno použití“ a opotřebovává se. To ovšem nesnižuje hodnotu našeho života. Nemoc nás nesmí zbavovat lidskosti.
Zdraví nezískáváme v nemocnicích, u lékaře nebo pilulkou, ale zdravým životním stylem ve zdravém životním prostředí. Nepotřebujeme více lůžek v nemocnicích a domovech důchodců, budeme-li mít podporu v našem domácím prostředí s dostupnými sociálními i zdravotními službami a následnou péčí.
Ti z nás, kdo se na stáří začali včas připravovat (finančně, v otázkách bydlení, pěstováním dobrých mezilidských vztahů, aktivním společenským životem apod.), prožívají svůj život až do vysokého věku velmi kvalitně a jsou dobrým příkladem pro své okolí.
I když jsme v důchodu, tak pracujeme. Snažíme se být ještě užiteční, nějak si přilepšit v placené práci, pečujeme o vnoučata i svoje vlastní staré rodiče, pomáháme v komunitě a podílíme se na projektech občanské společnosti. Baví nás se vzdělávat, jen abychom měli kde a vzdělání bylo poskytováno takovým způsobem, aby nás to bavilo. Někdy se nám zdá, že máme mnohem méně času, než když jsme byli „opravdu“ zaměstnaní. A to je dobře – když pracujeme, nemáme čas stárnout nebo být nemocní či v depresi.
I když možná nemáme peněz tak zcela nazbyt, rádi nakupujeme a investujeme do hezkých věcí. Pociťujeme ale nedostatek zájmu okolí o naše potřeby a přání. Není kde koupit třeba seniorskou módu, obaly na výrobcích jsou nečitelné, police ve velkých obchodech jsou moc vysoko, tlačítka a písmena na elektronických médiích (např. mobilních telefonech) jsou malá. Reklama na nás zapomíná nebo nám nabízí takové věci, které nelze považovat za doplněk aktivního životního stylu. Nechceme, aby pojem „služby pro seniory“ představoval (jen) pečovatelku nesoucí oběd, ale třeba i cestovní kancelář, bankovní služby a kosmetický salón.
Pro nás, stejně jako pro maminky s kočárky, sportovce se zlomenou nohou nebo mladého teenagera s tělesným postižením, představují bariéry v prostředí kolem nás handicap. Investice do stáří je investice do kvality každého života.
Nemáme rádi, když se k nám chováte jako k dětem nebo křehkému porcelánu. Nepotřebujeme nevyžádanou vtíravou pozornost a ochranitelské postoje. Jsme schopni o svém osudu rozhodovat sami, chceme být vnímáni takoví, jací jsme - jako rovnocenní partneři.
Chceme být aktivními členy společnosti, ne její přítěží. Dejte nám šanci, my ji využijeme!