Sobotní výlet, ke kterému nemuselo nikdy dojít
Naposledy Svatý Hostýn navštívila před 75 lety! – a včera... Zveme vás k začtení se do příběhu paní V., uživatelky Domova Harmonie, která díky ochotné dobrovolnici navštívila oblíbené místo svého mládí!
Když byla paní V. mladá, jezdila na kole. Nebylo to často, spíše výjimečně. O to víc se těšila na každý výlet, který s partou kamarádů párkrát do roka naplánovali. Ráno, ještě před úsvitem, museli nejprve všichni poklidit dobytek. Pak už vzali kola, trochu vody a jídla a jeli. Snadno zdolávali Valašské kopečky, třebaže kola byla jen s jedním převodem… Hostýnské vrchy a Svatý Hostýn bývali o
blíbeným cílem jejich výletů. Kola si nechávali u sedláka ve stodole, zbytek cesty k bazilice vždy došli po svých. Spávali na podlaze u dveří kostela… až do rána, až do ranní mše. Po ní se vydávali na cestu domů. Byla to jediná „dovolená“, kterou znala… Naposledy Hostýn navštívila před 75 lety! – a včera. Paní V. je už dávno „v požehnaném věku“ a na kole nejezdí. Několik let bydlí v domově pro seniory vsetínské Diakonie.
Nabídka navštívit Hostýn přišla z čista jasna. Stejně jako žena, která s nabídkou přišla. Sama šla do důchodu, ale dál chtěla být užitečná druhým, a tak se stala dobrovolnicí. Z občasných návštěv paní Mirky v mém pokoji se staly návštěvy pravidelné. Vždy jsme si spolu dobře popovídaly. A najednou zazněla její otázka – nevyrazíme společně na výlet? Třeba na Hostýn! Na Hostýn? Naposledy jsem tam byla ještě před svatbou! ...Přišly obavy, jestli to zvládnu. Jak dlouhá bude cesta? Jaké hlásí počasí? Zvládnu to?!? – Vždyť už roky žiji v Domově, kde mám vše při ruce a je kolem mě spousta lidí, kteří mi pomáhají…
V pátek jsme společně s paní pečovatelkou vybrali vhodné a pohodlné oblečení na zítřejší výlet. Nakonec pojedeme čtyři! Kromě mé maličkosti a paní Mirky i její manžel a jedna paní pečovatelka z Domova. Nemůžu dospat – v 7:45 jsem nachystaná k odjezdu, napjatá, jak vše dopadne! Vyrážíme!
Postupně padají první obavy a cestu si paní V. užívá. Manžel paní Mirky, který řídí auto, se ukazuje také jako výborný průvodce - komentuje, kterou obcí právě projíždíme a paní V. přidává své poznatky a vzpomínky. Na Hostýně jdeme přímo na mši. Usedáme do první lavice a rozjímáme. Dobrovolnice mi jen šeptá „Kdoví, na co právě paní V. myslí?“ Po mši procházíme Křížovou cestou a paní Mirka seznamuje paní V. s jednotlivými biblickými příběhy…Poté se zastavíme na krátkou chvíli na kávu a přichystanou svačinu – jak tady chutná! U Vodní kaple nabíráme trochu vody a pak v autě čekáme na rozeznění poledních zvonů, které byly požehnány v roce 2012. Odjíždíme zpět k Domovu.
Celou neděli jsem prožila jako ve snu. Zas a znovu jsem zakoušela sobotní výlet a vybavovala si krásná zákoutí tohoto poutního místa. Připomněla se i spousta vzpomínek z mládí … A jak ty stromy na Hostýně vyrostly!
Kdyby nebylo paní Mirky, už bych Hostýn nenavštívila. Její přátelství mi tam otevřelo cestu. Jsem jí za to nesmírně vděčná!
I Vaše návštěva… a přátelství může způsobit zázrak v životě jiného člověka. Jen do toho!
(převzato z webu Diakonie Vsetín)
