Dnešní tabu se jmenuje stáří.

Naším cílem je měnit pohled veřejnosti na seniory. Ukázat, že stáří a stárnutí má svoji kvalitu a cenu a upozornit na fakt, že senioři jsou společností i médii přehlíženi a podhodnoceni.

Podle domácích průzkumů zažil téměř každý třetí občan starší 60 let a více než každý druhý starší 70 let situaci, kdy se k němu někdo choval rozdílně jen z důvodu jeho vyššího věku.

Ale stáří nám může dát víc, než si myslíme.
Podívejte se na příběh pana Navrátila:

 Senioři jsou vůči mladším znevýhodněni, běžně označováni pejorativními výrazy (stařík, dědek), často vnímáni jako „pomalí, popletení, nemohoucí…“. Pro takové chování je zaveden termín ageismus: diskriminace seniorů je vědomé, záměrné a časté znevýhodnění starších lidí kvůli jejich věku i dalším „přitěžujícím okolnostem“, které má za následek stigmatizaci a nenormální postavení seniorů a upírání jejich zasloužených práv.

Musí se ztratit, abychom si jich všimli?

Lidé, kterým je 55 roků a více, jako by neexistovali. Jen výjimečně se s nimi setkáte v médiích jinak než jako s oběťmi nehody či podvodu.

Když odsouváme seniory na vedlejší kolej, 
neochuzujeme se o něco?

Nevymačkáme zubní pastu celou. Vyhodíme nedojedené jídlo, protože si za hodinu můžeme dopřát další. Splachujeme pitnou vodou, jelikož jí máme tolik. Odsouváme seniory na vedlejší kolej, i když nám pořád mají co dát.

Chceme otevřít seniorům. 
Mysl lidí, přístup institucí i jednotlivců, veřejné i neveřejné prostory, zkrátka společnost.

Tím, že otevíráme seniorům, otevíráme i sami sobě.