5. V nepřátelském prostředí není prostor pro rozvoj

Téměř polovina české populace se na zvyšování podílu osob nad 65 let v následujících letech dívá s jistými obavami. Přes 25 % populace hodnotí tento vývoj dokonce jako velmi špatný. Postoje k seniorům jsou často značně stereotypní, a to jak v negativním smyslu (např. že senioři odčerpávají ekonomické zdroje), tak ve smyslu pozitivním („staří lidé jsou moudří“).  Tyto stereotypní postoje jsou „překládány“ do diskriminativních postojů. Diskriminace na základě věku v  západních kulturách přerostla do ideologie (ageismus) a ovlivňuje přístup ke stáří v nejrůznějších oblastech společenského života.

Téměř každý třetí občan starší 60 let a více než každý druhý starší 70 let zažil v nedávné době situaci, kdy se k němu někdo choval rozdílně jenom z důvodu jeho vyššího věku. Ageismus se však netýká jen nejstarších věkových ročníků. Jedním z nejtypičtějších příkladů je např. diskriminace starších pracovníků na trhu práce, za které jsou v závislosti na oboru považováni už padesátníci nebo i lidé nad 45 let!

S ageismem se často setkáváme i v běžné mluvě, v médiích i jinde v populární kultuře (vtipy o starých lidech, hrubé nadávky v hromadných dopravních prostředcích, blahosklonné oslovování apod.). Stáří je popisováno slovníkem méněcennosti a starší lidé slovníkem závislosti. Setkáváme se i s takovými názory, že by měl být starším lidem omezen přístup do politiky, aby nemohli tolik ovlivňovat dění ve společnosti (souhlasí 33 % respondentů).  Je zřejmé, že takto nepříznivé sociální podmínky a omezené vnímání velké části populace mohou mít řadu důsledků a mohou být významným stresujícím faktorem ovlivňujícím jak široce definované blaho (well-being) jedince, tak samotný blahobyt (well-fare) společnosti.