4. Stárnutí české populace není sociální problém

Často vidíme stárnutí společnosti vyjádřené jako tzv. index závislosti, který matematicky poměřuje počet osob v různých věkových skupinách vzájemně proti sobě. Nejčastěji se setkáváme s indexy závislosti ekonomické. Ty jsou (nově) vypočítávány např. jako součet počtu osob starších 65 let a mladých do 19 let vůči počtu osob ve věku 19 – 64 let. Hodnota tohoto indexu je dnes (2009) zhruba 54 a měla by do roku 2065 vzrůst na 101.

Někteří propagátoři pohledu na stárnutí jako na demografickou katastrofu a sociální problém používají těchto čísel k podpoře svého předpokladu, že  v tomto poměru věkových kategorií nebude možné „důchodce uživit“. Pomineme-li skrytý předpoklad, že „důchodci“ jsou v tomto přístupu chápáni jako zcela neaktivní (tj. nepracující, nenakupující, nepečující apod. tudíž na DPH nepodílející se) obyvatelstvo, měli bychom mít na paměti, že tyto indexy jsou pouhou matematickou konstrukcí. Věkové indexy mnoho neříkají o skutečné ekonomické závislosti jednotlivých složek populace.  Pokud totiž vytvoříme alternativní index, ve kterém vůči sobě vztáhneme osoby ekonomicky aktivní a ekonomicky neaktivní (vč. dětí, nezaměstnaných, matek na mateřské dovolené a dalších ekonomicky neproduktivních osob), získáme pro r. 2009 informaci, že z celé české populace je ekonomicky aktivní pouze necelých 47 % (!), a tudíž již dnes na jednom ekonomicky aktivním závisí více než jeden ekonomicky neaktivní. 

Přestože bude ČR v následujících desetiletích patřit ke starším zemím světa, bude mít dle projekce OSN v roce 2025 stále ještě o 5 % osob nad 60 let méně, než například v Japonsku (35%) nebo Itálii (34%).  Bude tedy moci čerpat ze zkušeností ostatních států světa i Evropy, jak se na stárnutí populace vhodně připravit.

Stárnutí populace je totiž historicky zcela ojedinělou událostí, k jejímuž „zvládnutí“ nelze použít žádnou z dřívějších zkušeností. Řada teorií však již dnes ukazuje, že stárnutí populace nemusí představovat sociální problém ani finanční zátěž na veřejné rozpočty nebo penzijní a zdravotní systémy.  Podstatou těchto teorií je detailní analýza skutečných nutných nákladů a možnosti jejich reorganizace, orientace na prevenci a udržitelný ekonomický rozvoj. Cílem přitom není společnost „pro staré“, ale společnost „přátelská pro každý věk“.