Odhaduje se, že 80 - 90 % osob starších 65 let je soběstačných a potřebuje jen občasnou výpomoc rodiny a nejbližšího okolí; 13 % potřebuje pomoc v domácnosti; 7 – 8 % potřebuje soustavnější domácí péči a asi 2 % z nich potřebuje soustavnější ústavní péči. Většina seniorů očekává, že jim v tomto sledu také péče bude poskytnuta. V prvé řadě se obracejí na děti a životního partnera, dále na obec a stát a posléze na pomáhající neziskové organizace. Dlouhodobým trendem by měla být silná provázanost sociálních a zdravotních služeb poskytovaných na principu subsidiarity v přirozeném prostředí. Nemateriálním formám péče by měl být připsán stejný význam jako formám materiálním.
Zdravotní péče je ve vyšším věku významným faktorem přispívajícím k prodlužování života ve zdraví. Měla by být proto dostupná (což nemusí nutně znamenat zadarmo), kvalitní a k seniorům přátelská. Jistý dluh lze přitom vystopovat již v samotném systému, který je orientován na nemoc, nikoliv na zdraví, na tzv. indexovanou chorobu, nikoliv komplexně na pacienta.