Každá nová věková skupina (kohorta) prochází procesem svého formování za zcela jedinečné kombinace historických, sociálních, politických, ekonomických, technologických ad. podmínek. Vedle jedinečnosti účinku těchto podmínek na každého jedince vytvářejí tyto okolnosti také jakýsi společný zážitek (pozadí), který jednotliví členové kohorty sdílí společně, a který je odlišuje od věkových skupin (generací) předchozích i následujících. Někdy stačí jen nahlédnout do učebnic mladších sourozenců.
Čím později se určitá generace narodí, tím vyššího věku se budou její příslušníci dožívat, tím lepší a pokročilejší zdravotní péče jim bude poskytována, budou dosahovat komplexnějšího vzdělání, budou mít vyšší funkční a počítačovou gramotnost, tím širší nabídku možností na zajištění finančního bezpečí budou mít k dispozici, atd.
Nové (přicházející) generace seniorů, jichž se především týká již zmiňované stárnutí populace, budou zdravější, emancipovanější, vzdělanější a více pro-aktivně založení, než kterákoliv generace předcházející. Stárnutí budoucích seniorů a seniorek tak bude mít pravděpodobně jen málo co společného se stárnutím babičky Boženy Němcové. (Jen pro ilustraci těchto změn uveďme data o vzdělání. Z nich vyplývá, že mezi lety 1950 a 2001 se podíl osob nad 60 let se základním vzděláním snížil téměř 2,5krát, zatímco počet osob s vysokoškolským vzděláním za stejné období vzrostl více než osmkrát!)